Historie

Ve 12.-14. století dochází k rozsáhlé kolonizaci. Za vlády Přemyslovců k ní přispívají i hrabata Huckeswagenů z Porýní a olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku. Dochází k osidlování Slezska i severovýchodní Moravy. Vznikla mnohá biskupská léna. Pod hukvaldské panství patřila i Sedlnice Manská. Na otázku, proč čeští panovníci zvali do pohraničí svého státu cizí osadníky, je snadná odpověď. Po ničivých nájezdech Tatarů v r. 1241 a nomádských kmenů z Uher v r. 1253 došlo k velkému úbytku obyvatel. Přemyslovci měli zájem o novou zemědělskou půdu, o vyšší výnosy. K tomu potřebovali pracovní síly. Tehdy, za tzv. velké německé kolonizace, přišli na Kravařsko (i do Sedlnic) němečtí vesničané.

Sedlnice byly původně dvě správně samostatné obce:

Manská Sedlnice se nacházela na východním břehu Sedlničky. Časem byla změněna na biskupské léno a dávána v manství.
Dědičná Sedlnice na západním břehu řeky zůstávala v majetku jednoho rodu, dědila se. V roce 1863 byly Dědičná i Manská Sedlnice sloučeny v jednu politickou obec.

Nejvýraznější stopu v dějinách obce zanechaly zvláště dva rody:

Sedlničtí z Choltic a Eichendorffové.

Jako majitel Dědičné Sedlnice je v knihách poprvé jmenován r. 1373 Petr z Choltic od Pardubic. Původně český rod zde zdomácněl a přijal jméno "Sedlnický". Usiloval o spravování obou částí vsi, což se jim v roce 1472 podařilo. V roce 1546 byl rod povýšen do stavu svobodných pánů. Z řady členů rodiny se významněji zapsal Jan Sedlnický z Choltic (+1573), který zastával funkci nejvyššího sudí v opavském knížectví. Renesanční náhrobky tohoto muže i jeho ženy Johany z Limberka (+1573) se nacházejí při vstupu do sedlnického kostela. Poslední majitelkou vsi ze Sedlnických byla vdova po Jiříkovi st. Sedlnickém, Kateřina Šilerová z Herdenu. V době po Bílé hoře zřejmě o své panství přišla. Není dokázáno, zda proto, že se podílela na povstání. Její příbuzní ze Sedlnických však potrestáni byli.
Náhrobní deska Jana Sedlnického z Choltic a Johanky z Limberka Po obvodu rámů náhrobních desek jsou tyto staročeské nápisy: LETHA PANIE 1573 W SOBOTV PRZED CZTWRTVA / NEDIELI W POSTIE VMRZEL GEST VROZENY PAN JAN SEDLNICZKY Z CHOLTICZ A NA POLANCZE SVDI KNIZIECZTWI / OPAWSKEHO A TVTO TIELO GEHO POCHOWANO GEST / PAN BYH RACZ DVSSI GEHO MILOSTIV BYTI DO KRALOWSTWI SWEHO SWATEHO PRZIGITY AMEN LETA PANIE 1573 W PONDIELI PRZES / SWATIMI TRZMI KRALI VMRZELA GEST VROZENA PANI YOHANKA Z LIMBERKA MANZELKA / VROZENEHO PANA JANA SEDLNICZ / KEHO Z CHOLTIC A NA POLANCE PAN BVH RACZ DVSSY JELI MILOSTIV BITI A DO KRALOWSTWI SWEHO PRZIGITY
Po častém střídání vlastníků získává panství r. 1772 hraběnka z Canalu, roz. Chotková. V r. 1784 nechala postavit barokní farní budovu, dala zbořit chatrný "zámek" Sedlnice Dědičné (1784) a na jeho místě zřídila rozlehlý panský dvůr. R.1786 darovala hraběnka Bartošovice i Dědičnou Sedlnici své dceři Josefě, provdané za hraběte Jana Pachtu. Obě panství zůstala spojena až do pozemkové reformy po 1. sv. válce. V roce 1949 byl majetek Dědičné Sedlnice zestátněn rodině Czeczoviczkové. Manská Sedlnice byla biskupským lénem (Léno = ve středověku prpůjčené pozemky, výsady uživateli, který se stává leníkem). Jedním z prvních rodů, který ji spravoval, byli páni z Kravař. Vlastnili ji do vymření jičínské větve v r. 1434. Z dalších majitelů vzpo- meňme rod Sedlnických z Choltic. Od r. 1472 do r. 1610 spravoval obě části vsi. V roce 1655 se vlastníkem stává Hartwig Erdmann z Eichendorffu. Rod pánů z Eichendorffu přišel na severní Moravu z Braniborska za třicetileté války.

Dotyky světových dějin:

Život v obci byl dán poměrně dobrými přírodními podmínkami, avšak zasahovaly zde i vlivy okolního světa. Nevyhnuly se jí žádné války, které se přehnaly krajem. Zvláště hluboce se obce dotkly události 30leté války (1618-1648), napolenských válek (1804-1815) i obou světových. Plundrování statků, ničení úrody (Švédové v r. 1642 v obci) a nedostatek peněz na kontribuci (daň a dávky pro válečné účely) způsoboval, že sedláci nemohli zaplatit, dluhy narůstaly. V zoufalství proto někdy opouštěli grunty, obec chudla. Z té doby je známo 35 případů zpustlých usedlostí.
V období válek se šířily zhoubné epidemie: r. 1621 umírali v obci na španělskou chřipku, r. 1735-1737 na mor. (Jako poděkování za skončení nemoci pořizují sedlničtí sochu sv. Josefa). V roce 1866 umřelo 90 občanů na choleru, v r. 1914 se objevuje tyfus a ještě v roce 1918 pochovali 40 občanů na španělskou chřipku.

Po zrušení roboty r. 1848 se v okolních městech začíná rozvíjet průmysl. Pokrok si razí cestu i do Sedlnic. R. 1880 má obec poštovní úřad, r. 1881 je okrajem dolního konce vedena železniční odbočka Studénka - Štramberk, r. 1904 přichází první telegram, r. 1905 je zřízena železniční zastávka "Sedlnice", r. 1931 je v obci zaveden elektrický proud.

1. světová válka (1914-1918) si vyžádala životy 40 sedlnických mužů. Rakousko-Uhersko se rozpadlo a 28. 10. 1918 vznikla Československá republika, do níž bylo zahrnuto i území Sudet. V Sedlnicích převažovalo německé obyvatelstvo. Česká menšina v obci i Češi z okolí usilovali o postavení české školy. Dne 22. 5. 1938 byla slavnostně otevřena.

Po mnichovském diktátu (jednání Anglie, Francie, Německa a Itálie) v září 1938 bylo rozhodnuto "o nás bez nás" vydat pohraničí Říši. Dne 10. 10. 1938 dochází k záboru tzv. páté kolony - Sudet, tedy i Sedlnic. (Tehdy vedle vesnic s většinou německého obyvatelstva bylo k Německu připojeno i 43 ryze českých obcí.) České rodiny i ze Sedlnic musí opustit své majetky. Z 2. světové války (1939-1945) se do obce nevrátilo z fronty 106 Němců. 30. dubna 1945 byla osvobozena Moravská Ostrava. V Sedlnicích se bojovalo od 2. do 6. května. Boje byly těžké - padlo 14 sovětských vojáků, počet německých není znám. Sedm domů bylo úplně zničeno, tři stodoly a mnoho domů poškozeno tak, že některé už nebyly obnovovány. Boje probíhaly ve dvou směrech: od východu z Příbora a ze severu po silnici Butovice - Příbor. Teprve 6. května 1945 se oba oddíly sovětské armády v Borovci spojily.

V prvních dnech po osvobození byl v obci z občanů - starousedlíků ustaven národní výbor. Nejdříve byly odstraňovány válečné škody a přijímáni noví osídlenci. O odsunu Němců z našeho pohraničí bylo rozhodnuto vítěznými mocnostmi (USA, SSSR, Anglie a Francie) v Postupimi v roce 1945. V roce 1946 odešlo ze Sedlnic 952 osob německé národnosti. Mohly zůstat rodiny smíšeného manželství, antifašisté a příslušníci rakouského státu. Podle kronikáře Františka Máchy odsun ze Sedlnic proběhl klidně. Do obce přišlo 266 nových rodin, vrátilo se 10 rodin starousedlíků - Čechů. Přidělování majetků podle Dekretů prezidenta Beneše skončilo v roce 1949.

Tvář obce se v průběhu 50 let značně změnila. Přicházeli noví lidé, dnes zde již vyrůstá jejich čtvrtá generace. Zmizela blátivá cesta a řeka, která se často rozvodňovala a působila velké škody na obydlích, zahradách i úrodě, byla na dolním toku regulována (1981, 1991). Osada Dreigiebel dostala úředně v r. 1947 české jméno Borovec. Pole, obklopující Sedlnice, se vlní v šířce i délce téměř jako kdysi, ale při založení JZD v r. 1950 ztratila své meze, remízky, švestkové aleje. Vyrostly nové komplexy budov pro zemědělskou velkovýrobu. Výstavba civilního a vojenského letiště v Mošnově (1959) vzala obci okolo 500 ha nejúrodnější půdy. Tehdy byla přemístěna železniční trať a postaveno nové nádraží Sedlnice. V roce 1959 vyhověla obec žádosti občanů z části Borovce (tzv. malá Vídeň) o přičlenění k Libhošti.

V kulturním životě obce ale i okolí sehrálo svou úlohu širokoúhlé kino, jehož stavba byla dokončena v r. 1960. Mezi chráněné rostliny jako vzácná lokalita byly do seznamu II. stupně zařazeny "Sedlnické sněženky" (r. 1969) a později r. 1988 usnesením okresu mezi chráněný přírodní výtvor. Hřbitov byl rozšířen o urnový háj. V roce 1978 byla dokončena rekonstrukce školy u kostela. Pro občany dolního konce byla rozšířena vodovodní síť (1981). Výstavbou dvou nových prodejen potravin (1982, 1988) a otevřením dvou soukromých obchodů po roce 1989 se zlepšila kultura prodeje a nabídka zboží.

V zámeckém parku vybudovaný kulturní areál (1984) a sportovní stadión (1988) slouží pro využití volného času především mládeže a potřebám školní tělesné výchovy. Pod pískovnou je zřízena vodní nádrž (1985). Značnou péči a nemalé finanční prostředky si vyžaduje udržování dobrého stavu silnice, místních komunikací a mostů. Střed obce velmi získal postavením moderní budovy obecního úřadu a pošty (1986). V roce 1990 byla zahájena akce "Centrum". Součástí je nová tělocvična se saunou (1991). Provoz nového hostince s veřejným stravovacím zařízením byl zahájen v roce 1994. V plánu je dokončení sálu s jevištěm. Obec má veřejné osvětlení, místní rozhlas a obecní úřad vydává zpravodaj "Víte-nevíte" (první číslo vyšlo v r. 1992). V roce 1995 byla zahájena plošná plynofikace obce (regulační stanice a vysokotlaká přípojka - 1991).